50 let Charty 77

V roce 2027 si připomeneme 50 let od vydání Prohlášení Charty 77 a stejný počet let od úmrtí prof. Jana Patočky. Ten jako jeden z jejích prvních mluvčí vyjádřil smysl rodícího se občanského hnutí takto:

Po pádu komunistického režimu Charta svou činnost formálně ukončila. V raných devadesátých letech se zdálo, že boj za lidská a občanská práva v Československu je u konce: skončil politický systém, který je tvrdě potíral. Společnost měla v novém svobodném pořádku příležitost, aby tato práva začala prosazovat a naplňovat na mnohem širší základně, než jakou představovaly necelé dvě tisícovky signatářů Charty. Mnozí z nich se této příležitosti ostatně chopili, ať už jako představitelé státu a politických stran, nebo jako aktivní členové občanské společnosti.

V roce 1991, rok před rozpuštěním Charty, Václav Havel nicméně poznamenal:

Dnes vnímáme v Česku i v mnoha dalších částech světa obavy o oslabování občanských a lidských práv. Žijeme však stále ve svobodné společnosti, která má ve srovnání s tehdejší dobou nesrovnatelně širší možnosti pro obranu lidských a občanských práv, mimo jiné všeobecně dostupná nezávislá média. Je proto varovné, že právě jejich nezávislost se stává jedním z terčů pokusů o omezení svobody společnosti.

Charta 77 není jen minulost. Je součástí příběhu společnosti, ve které dnes žijeme. Stála u zrodu prostředí, z něhož vyrostla demokracie po roce 1989 – založená na odpovědnosti, občanské odvaze a vědomí, že svoboda a demokracie nejsou samozřejmostí, že závisí na každodenní péči a pozornosti.

Právě v tom je pro nás Charta 77 i dnes inspirací. Solidarita všech, kdo pochopili význam mravního smýšlení pro společnost a její normální fungování, je přítomnost, naše a mnoha dalších lidí v mnoha dalších částech světa. Připomínání toho, co se stalo a o co šlo před půl stoletím, je proto současně i reflexí toho, co se děje a oč běží dnes. Řečeno ještě jednou Patočkovými slovy: